Duben 2008

Jan Twardowski a Zbigniew Czendlik

29. dubna 2008 v 9:36 Dojmy
…"spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí! (Jan Twardowski)
..až budeme na konci, nebudeme trpět tím, co jsme špatného udělali, pokud jsme toho litovali, ale tím,že jsme mohli milovat, ale nemilovali jsme, že jsme mohli pomoct, ale nepomohli, že jsme mohli zavolat, ale nezavolali, že jsme se mohli usmát, ale neusmáli, že jsme mohli podržet za ruku, ale nepodrželi"… (Zbigniew Czendlik)

O školství

28. dubna 2008 v 13:01 | K. |  Dojmy
Zajímavý článek o školství zde. Jsem ráda, že někdo myslí na malé školy, sama jsem v jedné tři roky chodila a tam získané vzdělání ze mě při přestupu na velkou městskou školu udělalo bez námahy nejlepší žákyni...

Zůstat dítětem.

25. dubna 2008 v 14:35 | K. |  Mé malé spory
Docela by mě zajímalo, proč mé mamince vadí, že si hraju. Totiž hraju jako malé/mladé dítě. Odjakživa jsem si říkala, že nesmím zapomenout, jaké to je, radovat se ze hry - když talíř je štít a lžíce meč a místo kamarádky nebezpečná útočná stvůra. Říkala jsem si, že člověku nezůstane žádná radost, když tohle neumí. Mám krásnou zkušenost uvolnění a absolutního soustředění ze hry s mladšími sourozenci, když jsme stavěli paláce a řecké sloupové chrámy s dřevěných kostiček a válečků, a kulaté studny a vysoké věže. Leč jsa přistižena, bylo mi vynadáno. Přitom by matka - coby psycholožka - mohla vědět, že člověk má pečovat o své vnitřní dítě. Nestačím se divit.

Vědomí kontinuity.

21. dubna 2008 v 15:51 Mé malé spory
Věci na jedno použití, na pár let. Lehce ztupitelné nůžky, dřevotřískové skříně, chatrné oděvy.... Tohle všechno se přece kdysi dělalo na trvanlivost. (To je fakt a ne pláč po zlatých časech, používáme takových věcí doma spoustu) Tak, aby to - dá-li Bůh - přešlo z generace na generaci. A tak věci vytvářely a podporovaly vnímání kontinuity mezi předky a člověkem, vnímání svého místa ve vesmíru a v toku času. A to už není. Co nám nahradí vědomí kontinuity?
P.S. Mám zástěru, sváteční sametové šaty a sešitové vydání Novotného Biblického slovníku po prababičce, nůž a hodinky po prapradědečkovi a váhu, kterou si pořídil kdovíkdo;) A co vy?

Z lásky.

18. dubna 2008 v 23:24 | K. |  Básně, bázně, blázně
Z lásky čechrám ti vlásky

Co můžeš sníst dnes, neodkládej na zítřek.

14. dubna 2008 v 13:30 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Tak dlouho jsem se těšila, jak si ten ananas dám, až shnil.

František Bakule.

13. dubna 2008 v 18:06 | K. |  Dojmy
Dnes jsem vedla s jedním starým pánem rozhovor o pedagogických metodách, dříve a dnes, u nás a za hranicemi. A české snaze kopírovat v zahraničí často metody, které nemají tak propracované. Nato jsem v rádiu chytila povídání o českém pedagogovi Františku Bakulem (1877-1957),

Slaboch.

9. dubna 2008 v 7:51 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Co to znamená, když žena řekne o svém (bývalém) muži, že to je slaboch?

Tomáš Lavický - básně

1. dubna 2008 v 14:44 | K. |  Dojmy
Když tak člověk hledá na internetu, občas narazí na nečekané. Zjistila jsem, že pán, kterého znám, píše básně! Zde jsou.

Dietrich Bonhoeffer - citáty

1. dubna 2008 v 14:41 | K. |  Dojmy
Objevila jsem zajímavou stránku s citáty z knihy Listy z vězení D.Bonhoeffera, německého faráře.
Jeden o "přezbožnosti":
Aby však člověk - mám-li to říci názorně - v náruči své ženy toužil po onom světě, to je mírně řečeno nechutné a rozhodně to není Boží vůle. Boha máme nalézat a milovat v tom, co právě dává; když se Bohu zlíbí a dopřeje nám okusit úchvatné pozemské štěstí, nemáme být zbožnější než on a nechat toto štěstí zčervivět nadutými myšlenkami a požadavky nebo přebujelou náboženskou fantazií, která nikdy nemá dost na tom, co Bůh dává.
na kapsa.bloguje.cz jsem našla jiný, o "kvalitě":
Kvalita je nejsilnějším nepřítelem zmasovění všeho druhu, společensky vzato to znamená vzdát se honby za pozicemi, rozejít se s jakýmkoli kultem hvězd, svobodně hledět směrem nahoru i dolů - zvláště pokud jde o volbu užšího okruhu přátel, radovat se ze života soukromého, stejně jako mít odvahu k životu veřejnému.
Po stránce kulturní znamená smysl pro kvalitu návrat od novin a rozhlasu ke knize, od shonu ke klidu a ztišení, od rozptýlenosti k soustředění, od senzací k zamyšlení, od virtuozity k umění, od snobismu ke skromnosti, od ztráty smyslu pro míru k jeho znovunalezení.
Kvantity si navzájem ubírají prostor, kvality se navzájem doplňují.