Říjen 2007

Igjen mellom jorden og himmelen

23. října 2007 v 17:58 Vtipnosti a kupodivnosti
Noe gang tror jeg ikke at det kan vaere sannheten.

Jít či nejít.

21. října 2007 v 19:32 | K. |  Z těžké hlavy
Kdy má cenu za svou představou a touhou jít? Jak poznat, že to a to má smysl?

Krása

20. října 2007 v 22:38 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Je vnější krása projevem krásy duševní? Může krása inspirovat k transcendujícímu myšlení, i když je prázdnou slupkou?

Zvláštní jména

20. října 2007 v 21:08 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Jaké to je, mít neobvyklé jméno a zřídkavé příjmení? Cítí se člověk unikátní? Povzbuzuje to jeho sebevědomí? Touží po možnosti anonymity? Našla jsem na internetu zvláštní jméno, vlastně jsem nevěděla, jestli co z toho je jméno a co příjmení. Většina z nás má v republice několik jmenovců. Když si zadám vyhledat své jmeno na icq, najde se mnohokrát. To mé icq snad ani ne. Ale u neobvyklých jmen taková anonymita není. Měli by být opatrnější, co se týče publikování svých osobních dat?

Kouzlo osobnosti

20. října 2007 v 20:42 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Někdy si říkám, že je to až nespravedlivé, jak někdo má a jiný nemá kouzlo osobnosti. Je mi i záhadou, zda k němu lze nějak přispívat nebo ho nějak ubíjet vlastní zásluhou. Mé kouzlo mě někdy osobně přivede až do rozpaků. Zdá se mi krajně nepřípadné, kolik tím člověk u druhých může vyhrát. Jen tak. Bez snahy. Bez důkazů o ryzosti povahy, schopnostech, čehokoli. Při prvním setkání. Občas se stydím. A trochu děsím, jak se to dá zneužít. K znervoznění druhých. K manipulaci druhých. Podivný dar do vínku, tohle kouzlo osobnosti.

Absence smyslu pro etiku

9. října 2007 v 17:30 | K. |  Z těžké hlavy
Někdy je mi strašně smutno, když narazím na tu velkou mezeru. Vlastně to ani není mezera. Prostě není. Není rozlišovací smysl pro etiku a etické. Chápu, že za to jednotlivec nemůže. Snad jeho rodiče či prarodiče. Určitě bývalý režim a jeho výchovný systém. Jenže ten náraz bolí. Tím víc, že mám pocit, že takový člověk ani nedokáže otevřít oči, protože ten etický smysl v něm prostě NENÍ. Nemožnost komunikace, nemožnost sdělení, nemožnost sdílení. A slova nepomáhají. Kdyby jen slova. V mnoha případech ani prožitek.
A takoví lidé jsou mezi novináři. A takoví lidé se ještě snaží pošpinit ty, kdo smysl pro etiku novinařiny i obecně mají. Postrádajíce etický smysl necítí, že i pro ně je v té jejich neetice skryta hrozba. Jak oni nakládají s druhými, jednou někdo může zamést s nimi, s jejich blízkými, s jejich státem. Ale kdo se jich zastane, když zbylý etický smysl sami pomáhali znecitlivovat?

Převzato od anicky

5. října 2007 v 23:00 | K. |  Dojmy
Od dětství nás učili zacházet s technikou.
Definovat své pocity.
Spoléhat se na tým.
Racionálně řešit veškeré problémy.
Nikdo nám neřekl, že nejlepší způsob, jak osušit slzy,
je slíbat je,
že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu,
je prožít ho,
že jediná možnost, jak se dostat dál, je vydat se na cestu.
Naučili jsme se klást otázky.
Zapomněli jsme hledat odpovědi.
(Iva Procházková)

o čem se nemluví

5. října 2007 v 14:20 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
O čem se nemluví? Napadá mě jen umírání a smrt (tj.jako osobní téma, které nikoho nemine, ne ve filmu). Možná ještě zneužívání alkoholu současnou mladou generací. Samá negativa. Nemluví se ještě o něčem? Nemluví se i o něčem pozitivním?

Říkat, že to nepůjde,....

5. října 2007 v 14:11 | K. |  Dojmy
Říkat, že to nepůjde, znamená, že to neumíš. T. Baťa

Výzva "Všem, jejichž hlas je slyšet"

4. října 2007 v 15:17 | K. |  Dojmy
Čtěte, šiřte. Ohledně téhle výzvy neproběhla ve společnosti žádná diskuse, a to se mi zdá škoda... Všem, jejichž hlas je slyšet

Kompliment

3. října 2007 v 22:25 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Člověk by neřekl, jak ho některé - vzláště ty nechtěné - komplimenty těší. Člověk jest tvor ješitný. Stalo se to tak: mladší bratr mého kamaráda mě pokládal za mou mladší sestru. Nikoli nějakou konkrétní. Jen prostě zkonstatoval podobu k bratrově kamarádce (tedy mně), kterou kdysi kdesi potkal, a řekl si, že jsem jí tak podobná, že musím být její sestra. Bylo to tak krásné, že jsem mu to nedokázala osvětlit. Ani když jsem ho potkala druhý den...