Červen 2007

Imaginární partner

24. června 2007 v 15:15 | K. |  Z těžké hlavy
Včera jsem přes icq mluvila s jedním (velmi dobrým) kamarádem a kolegou. Způsob, jakým psal o tom, jak se k sobě hodíme, ho pro mě učinil nanejvýš podezřelým. A nebezpečným. Je dost nepříjemné odmítat dobrého kamaráda, kterého bude nadále potkávat, leč nic jiného vám nezbývá, protože kde nic není, tam ani smrt nebere. Natož život. A tak mi znovu vytanula na mysli otázka, zda bych si neměla vymyslet nějakého imaginárního partnera. On je to totiž jediný důvod, kdy vás dotyčný nechá spolehlivě na pokoji. Když vidí nezájem, a zároveň ví, že přišel pozdě. Je to taky velice přívětivý způsob, jak naznačit, že o dotyčného nestojíte. Stačí se jen zmínit a každý si to dá dohromady. Takže člověk nemusí vymýšlet zbytečné odpovědi na otázku: "Ale proč? Vždyť my se k sobě přece tak hodíme." Všichni víme, že na tuto otázku existuje jediná odpověď, totiž:"Prostě ne." Tato se ale obvykle jeví jako nedostatečná. Takže ve své zbabělosti a měkkosrdcatosti se v představách utíkám k stvoření imaginárního partnera. Ještě jsem se totiž za ty roky nenaučila říkat milosrdným, a přitom nekompromisním způsobem: "Nech mě na pokoji. To, že jsem volná neznamená, že jsem s kýmkoli naskytnuvším se svolná." Jenže jednak nerada lžu, a navíc na své výmysly nemám dostatečnou paměť. Takže mi nezbyde, než být zase zlá a hnusná. Je mi to líto, ale neumím s tím nic udělat.

Jak se blíží příjezd domů,...

22. června 2007 v 20:56 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
...přemýšlím, zda se víc těším nebo obávám.

Očekávání

12. června 2007 v 19:57 | K. |  Básně, bázně, blázně
Proč na mě věšíte svá očekávání?

I kjærligheten

12. června 2007 v 17:23 | K. |  Z těžké hlavy
Men jeg vil ikke... Det var så deilig. Uten hjertets vanskeligheter. Uten man. Jeg visste om noen skal komme - noen som helst - jeg skal falle for ham. Dessverre. Hvorfor må jeg ha alltid rett i?