na Blog.cz

Na jedné krabičce vitaminů jsem našla tu radu: Užívejte půl hodiny před jídlem nebo dvě hodiny po jídle. Ráno se rada dá poslechnout, ale co jiné denní doby? Platí za "jídlo" i uždibování salátu, jablka, rajčata, ořechy a podobné pochutiny, které člověk jen tak konzumuje během dne? Vždyť mezi jedním a dalším jedením rozhodně během dne doba dvouhodinová těžko uběhne...

Kamarád, který mě ještě včera mezi záchvaty kašle obviňoval z falešných slibů návštěvy, mě dnes poprosil, abych přijela za čtrnáct dní.
Kamarádka mě pozvala na párty k slečně ze své země, leč nakonec to byl Ir. Řekla, že nemáme nic brát, jelikož to je proti národnímu zvyku, ale všichni ostatní něco přinesli. Přišlo tam spousta lidí, ovšem později než hostitel očekával a zábava značně vázla.
Jiná kamarádka mi na SMS s otázkou po ceně jízdenky odpověděla, kolik se platí za auto.
Jiný kamarád po mě chce po půlnoci odpovědi na zásadní oborové otázky.
Erupce na slunci... Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Jsem naprosto unešená!!! Ach,... Skvělý film o synovi horníka, který jednou místo boxu začne chodit na balet. Výborná psychologie rodiny, prostředí, vyrovnaný děj. A krásný úsměv hlavního hrdiny, který ovšem uvidíte tak třikrát za film...:)

Jsem smutná, a to nejspíš hlavně proto, že jsem nasměrovaná na konec. A ten nebude zítra ani pozítří. Sammozřejmě jsou príma věci i teď, ale... Lidi jsou prostě nesubstitovatelní.

Kdo by řekl, že mě vítr zavane zrovna do Pardubic? To jsem zvědavá, jak budu zvládat nebytí v Praze. Ne, že by mi ty davy lidí a nedostatek zeleně přirostly k srdci, ale pořád tam ještě je většina kamarádů a dobré knihovny...

Dívám se srdcem, naslouchám rozumem. Nemělo by to být obráceně???

Jednou jsem byla na srazu naší střední. Možná jsem o tom už psala. Padla na mě z toho na mě tíseň. Jak se lidé změnili. A mnozí k horšímu. Z mého pohledu. Má nejlepší kamarádka zahledněná do sebe a hmotných věcí (kde co jak nejlépe koupit). Dřív se zajímala o spoustu věcí. Jiná spolužačka, dřív vcelku príma, dnes afektovaná "sportovkyně."

Přečetla jsem si horoskop na minulý týden. Vždycky mě pobaví. Především proto, že si představím, jak dnes dostaly pokutu za rychlou jízdu všechny Lvice na světě,

Mě se tak stýská

Jeden kamarád právě maturuje. Páni, říkám si. To už mu bude devatenáct. Toto letí. Nikdy jsem ho vlastně nevnímala v souvislosti s věkem. Známe se asi od doby, kdy mu mohlo být třináct. Potkali jsme se na táboře. On tam byl jako dítě, já jako účastník. Vypadal starší a choval se tak na sedmnáct. Zodpovědný a šikovný chlapec. Vedoucí, který ho dostal do skupiny, měl polovinu práce.
Najednou jsem si uvědomila, jak se mi s přibývajícími roky zkracuje vjem času. Kamarádův první a poslední rok na střední jsou časově nesrovnatelné veličiny - podle mého vnímání. Můj malý velký brácha, kdysi mladší o věčnost, bude za chvíli vtěsnán do mé generace. Jsem pryč rok a bylo to jako nic.
A taky mi došlo, že s některými lidmi mám časovou posloupnost těsně spojenou a s jinými vůbec ne. Maturující kamarád pro mě vždy poletoval v bezčasovosti. Věk jsem nevnímala. Zato jiný, vlastně jen o dva roky mladší pro mě byl a je, "ten malej". Asi je to tím, že se vždycky jako malej chová.

Právě jsem zjistila, že jedna známá umí šest živých jazyků, český a slovenský nepočítaje. Probouzí se ve mě rivalita. Jak to, že já - jistě inteligentnější a schopnější - umím jen čtyři?

Dnes jsem dostala extra práci, a díky tomu jsem zjistila, že jsem byla uchráněna od platonické lásky. Každý čtvrtek v pozdní odpoledne celý rok, co tu jsem, se tu vyskytoval výborný kluk. Uvědomila jsem si, jak dlouho už pracuji téměř mezi samými ženami. To není zrovna prostředí, na které jsem zvyklá.

Jelikož se mi při tvorbě tabulky podařilo ošidit ji o jeden den v týdnu, vytanula mi právě tato otázka. Nejlepší by přece bylo pět. 365 je dělitelné pěti, takže by to krásně vycházelo, jen by jednou za čas byl šestidenní týden. S pětkou se líp počítá. Mohlo by se střídat pět dní dovolené a pět dní pracovního týdne. Pravda, rozdělení na měsíce by bylo poněkud komplikovanější... Ale stejně se mi tak představa líbí...