Kudy pudí člověka pudy?

16. dubna 2006 v 21:51 | K. |  Mé malé spory
Kamarád nevěří na povinnost. Přesněji - nevěří, že motivem lidského konání může být "pocit povinnosti".

Pocit povinnosti, který mě nutí dělat i to, co nepřinese osobní profit. Dělat to, co "je třeba a já to mohu udělat." Za vším jednáním stojí prý pud. Protože člověk je jen zvíře. Proč to říká? Možná vnímá své pudy jako nezvladatelnou sílu, která ho přemáhá. Třeba se jich bojí. Třeba něco omlouvá nebo uklidňuje své svědomí. Třeba mu to přináší úlevu, že nemusí víc, než musí zvíře. Nebo je za tím touha mít také tak nekomplikovaný život. Nevím. Na téhle pozici není sám, moudrými argumenty by ho podpořil i sem tam nějaký filosof. Mě se to ale stejně nezdá. Neříkám, že člověka neovlivňují pudy. Takový by zahynul. Ale kladu si otázky a uvažuji. Vždyť v případě pocitu povinnosti u nepříjemného by pud velel nechat to na jiných, počkat, obejít nebo ignorovat. A co jiné motivy. Co třeba svědomí? A proč pečují lidé v hospicovém hnutí o umírající? Proč odpouštíme lidem, kteří jsou svině a máme z nich hory hoře a zrnka radosti? Teorii vševládnoucího pudu prostě nevěřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama