Jsem extrémně.

20. dubna 2006 v 14:45 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Čas od času se zapomenu a přemýšlím o tom, jaká jsem. Buď když mě někdo nespravedlivě nařkne nebo proto, že se na sebe naštvu, nebo prostě jen tak. Jsem samotářka? Jsem společenská? Jsem vzteklá? Nebo smířlivá? Moc ráda čtu různé testy, kde se člověk může dočíst, jaký je kolega, jestli umí odpočívat, jakou roli hraje ve skupině, apod. Přinášejí osvěžující abstrakní jednoznačnost. Vyjde mi: jsem taková nebo maková. Jasná vlastnost. Někdy plus doporučení, co mám změnit. Jenže. Když se chce

člověk opravdu dovědět jaký je, nemůže své vlastnosti, svůj "typ" vysuzovat z obecného dotazníku. Jsem ve světě, ne ve vzduchoprázdnu. Jsem ve vztazích, v situacích, v minulosti směrem k budoucnosti. Záleží na mnoha okolnostech, jak se zrovna zachovám nebo jakou mi kdo přiřkne charakteristiku. A navíc. Pozměňuji se v čase. Mohu říct s klidným svědomím: jsem extrémně společenská. A souhlasí to. Svědčí o tom spousta přátel, schopnost být s lidmi nepřetržitě dloooohou dobu bez ponorkové nemoci a konverzovat do hlubokých ranních hodin apod. Mohu říct stejně: potřebuji hlubokou samotu. A taky nelžu. Jenže pokud chci mít pravdu celou, pak musím říct: jsem velice společenská a spokojeně samotářská žena. Jsem extrovertní a introvertní. Tvrdohlavá a smířlivá. Žravá a hladovkářka. Jenže...
Čím jsem starší, tím mám silnější pocit, že člověk (potažmo svět) nelze klasifikovat tak snadno, jak se o to leckterá věda snaží, ač si je vědoma ztroskotání na zjednodušování ve vlastní historii. Nebo tak snadno, jak se nám to snažili namluvit ve škole. Zjednodušování spíš odvádí od podstaty. Obecný závěr nelze odetnout od samotné cesty výzkumu. Protože obecnina nic neřekne. Jestli ano, pak je to se mnou jasné. Jsem extrémně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama