Podejte mi ruku, prosím.

2. února 2006 v 11:50 | Královnička |  Vtipnosti a kupodivnosti
Jak vnímáte, když vám někdo podává ruku? Podání ruky chápu jako gesto vyjadřující úctu. Ruku mi při setkání i loučení podává můj tatínek. Když se naše dlaně setkají, pevně a krátce ji stiskne. Přitom se mi dívá do očí. Ruku mi podává i můj zaměstnavatel. Jsem sice "jen" jeho poskok, který přiběhne a vykoná na zavolání, ale přesto k naší komunikaci neodmyslitelně patří stisk ruky a vykání. Z jeho, nejen z mé strany :-) Vím, že jim za to stojím.

To, že přikládají váhu druhému člověku - hierarchicky vzato v nižším postavení - přidává na vážnosti i jim v mých očích. Není to zglaichšaltování typu: "Ty jsi člověk, já jsem člověk, tak co tady na sebe budeme hrát divadýlko." Mezi námi jsou nepopiratelné rozdíly. Ale zároveň můžeme být partneři. Můžeme se uznávat. Uznávat cenu toho druhého. A právě to MŮŽEME, ta možnost rozhodnutí, odděluje ty, kdo se se pro partnerství rozhodli, do vzláštní kategorie, které si je třeba vážit. Lidé, kteří si váží druhých, bez ohledu na jejich postavení, majetek či inteligenci, vnášejí do světa světlo a dobro. Jsou solí, která činí lidský život chutnější a stravitelnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama