Jásot a skřeky v nočních hodinách

4. února 2006 v 15:16 | Královnička se směje |  Vtipnosti a kupodivnosti
Počkali se jsme, až se setmí. Oblékla jsem si teplé punčochy, dvě pracovní sukně, dlouhý kabát, ještě delší šálu.

Na hlavu jsem narazila čepici. Vzala jsem na vodítko chlupatou kouli řečenou Zora. Bratr vzal sáňky. A už se ženeme za trať. Sáňkovat. No, ženeme. Žene se Zora. Já brzdím. Bratr kráčí klidným krokem, sáňky na zádech. Za tratí nasedám na sáňky a s nadšeným jekotem se vezu kupředu, smýkaná po napůl zledovatělé cestě sem a tam. Jeď, jeď, go, go, go. Zora má vzláštní způsoby. Nechá se rozběhnout, když vedle ní člověk běží. Utíká, pádí,..a najednou si vzpomene, že už vede ní ten člověk neběží. V tu chvíli se zastaví a smýkne sáňkami dokola nazpět. Zořina otočka. Zorotočka. Někdy se rozlobí na zvuk vznikající smýkáním skluznice po ledu. Zastaví se a usilovně štěká na sáňky. Štěnátko. Potom krmíme Zoru sněhem. Házíme jí ho do tlamy a ona ho lape. Zorinka nesnáší, když se někdo válí po zemi, to po něm pak šlape. Děláme kotrmelce ve sněhu a počítáme, kdo jich udělá víc, než se do něj Zora pustí. Krásy zimních nocí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama