Únor 2006

Feuerbach a dvě Řekyně.

28. února 2006 v 20:05 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
To jsou dva nej- zážitky dne. Referát z několika stránek Feuerbacha jsem měla hotový za chvilku. Děsila jsem se ale přednesu. Bolí mě totiž od včerejška v krku. Nejdřív to tak trochu šimralo a během dvou hodin jsem už jen sípala. Takovou fyzickou :-) neschopnost vyjadřovat se jsem u sebe ještě nezažila. Vzláštní neschopnost. Hlasivky jako špatně promazaný stroj ztěžka vydávaly srozumitelná slova pouze do určité hlasové výšky. Aspoň nebyly otázky.:-)
Na Kulaťáku jsem kupovala něco proti té pohromě, co mi řádila v krku. Vyšla jsem před lékárnu a dvě dívčiny se mě zeptaly, zda mluvím anglicky a kde je teda Dejvické divadlo. Jelikož z rohu Čs.armády je to k divadlu nejlepší pěšky a jelikož jsem samozřejmě neuměla popsat cestu (nikdy nevím kudy, ale dojdu tam:-), nabídla jsem se, že je dovedu. Z dívčin se vyklubaly studentky divadelnictví na UK, dočasné obyvatelky mé první koleje v Hostivaři (tenkrát ještě nejhorší na UK) a k tomu Řekyně. Tak příjemně jsem si dlouho nepokafrala:-)

Nové boty k tanci.

27. února 2006 v 14:21 | Královna |  Vtipnosti a kupodivnosti
V pátek měla sestra maturitní ples. Jela jsem z Prahy. Zbalila jsem si oblečení a další nezbytnosti. V tramvaji jsem si vzpomněla, že nemám svetr. Nevadí. Půjčím si od sester nebo budu spoléhat na to, že mě pánská část výpravy nenechá vychladnout:-) Jenže... Když ve vlaku kamarád poznamenal, že by si na tanec mohl nechat glády, vzpomněla jsem si, co jsem ještě zapomněla. Taneční boty. Měla jsem ty, v nichž jsem přijela.
Aspoň že mi šly do barvy s fialovými šaty a punčochami. Ples byl skvělý, předtančení ve stylu gotiky, kapela jednoho sestřina spolužáka (jméno jsem zapomněla), u baru to ocejpalo a parket byl zaplněný tak akorát. Ovšem ve svých tanečních botách jsem zářila. Svému tanečníkovi jsem VŠECHNO vrátila :-)

Od stolu a od lože.

23. února 2006 v 8:28 | Královna |  Vtipnosti a kupodivnosti
Před časem jsem se rozhodla přestěhovat pokoj. Nevím, jestli mě štvala spolubydlící nebo jsem tolik potřebovala hýbat s nábytkem. Měly jsme společný stůl. Měly jsme postele vedle sebe. A dokonce tak dlouho, že už jsme se v noci ani nekopaly:-) Každá teď bydlíme na jedné straně pokoje. Každá máme vlastní stůl, vlastní postel, vlastní polovinu. Uprostřed je spousta místa.
Pro sebe jsem se tomu smála a nazývala to rozvodem. Včera tu byla na návštěvě kamarádka a spolubydlící jí na její údiv nad změnou povídá: "To víš, rozvedly jsme se." Část mysli, kterou sdílíme, asi nerozvedeme.

Báseň o smrti.

21. února 2006 v 22:30 | Královna |  Básně, bázně, blázně
Nedá se říct, že bych smrt vnímala JEN takhle, ale je to jedna rovina:

Blogu, kde jsi?

18. února 2006 v 12:54 | Královna zmatena |  Vtipnosti a kupodivnosti
Zadám adresu a nic. V příkazovém řádku je mamba.blog.cz, dole na liště Hotovo. Mezi tím...bílá plocha. Vzláštní. Ostatní blogy se zobrazují. Jen ten Mambin ne. A můj. Do zákusilí se kupodivu dostanu. Přidávám druhý článek, ale v reálu jsem ho neviděla. Stará známá bílá plocha. Prohlížečem to není. Co to? Vidíte vy mé stránky?

Zavonělo jaro...

17. února 2006 v 17:32 | Královna |  Vtipnosti a kupodivnosti
Vůně jara. Cosi nezachytitelného ve vzduchu. Před týdnem o ní básnil jeden známý. Cítila jsem ji. Asi před třemi dny. Pak zmizela. A dneska se vrátila i se sluníčkem a čirikáním nezdolných obyvatel oblohy. Oteplilo se. Letos poprvé jsem při cestě z bazénu nechala vlasy sušit čerstvému větříku. Zima je krásná, mráz aktivizuje, ale i v jaru je cosi povzbuzujícího. Pouto solidarity s přírodou? Nápodoba? Opičení? Taky se mi chce probouzet se a začínat znova, nové, nově...

Anglická slanina.

16. února 2006 v 12:59 | K. |  Vtipnosti a kupodivnosti
Víte, jaký je rozdíl mezi studentem 2. a 6. ročníku vysoké školy?

Jak žít? To vědí nejlíp ti druzí...

14. února 2006 v 14:41 | Královna - ta mladší |  Mé malé spory
Myslela jsem, že nebudu své přátelé zatěžovat detaily. Chyba. Kamarád se rozhořčil. Vyčetl mi, že jsem neupřímná. Vyčetl mi, že vzbuzuju dojem povrchnosti a pocit, že víc už ve mě není. Vyčetl mi, že redukuju náš vztah. Vyčetl mi, že mu nedávám šanci vybočit z mých škatulek.
Řekla jsem, že je to se mnou složitější. Chyba. Jiný mi vyčetl, že to jen hraju. Doporučil mi, abych začala znovu ale s premisou, že jsem jednoduchá a srozumitelná. Že mi pak okolí začne trošku víc rozumět.
Všichni vědí, co bych měla. Já nevím. Nevím ani, co si z jejich rad vybrat. Máte nějaký nápad?

Dream a little dream of me

12. února 2006 v 22:36 | lyrics: Louis Armstrong |  Dojmy
Mamka opravila gramofon. Zavřela jsem se do ložnice a pustila si slibný jazzík. Cosi s legendárním mistrem stride piana Ralphem Suttonem. Nebylo to cosi. Byl to debut Evy Svobodové z 1977. Tu píseň kdysi zpíval Armstrong, ale v tohle podání... Vím, že je to spíš slaďák, ale asi stárnu a dětinštím.

Stars shining bright above you
Night breezes seem to whisper "I love you"
Birds singin' in the sycamore trees
Dream a little dream of me

Prý jsem nestálá a proměnlivá,...

12. února 2006 v 20:50 | Královna skáče po jedné noze |  Vtipnosti a kupodivnosti
...ale to není moje vina. Všechno se mění.
V neděli jsem ještě měla dlouhé vlasy.
V pondělí jsem přestěhovala pokoj.
Ve středu jsem porušila slib (nesnáším lidi, kteří neplní sliby) a udělala hromadu práce.
Ve čtvrtek mi ukradli diář (ano, očekávám kondolence. Horší je už jen, když vyhoří harddisk)
V pátek jsem si proti všem zásadám zdravého rozumu a zkušenostem brala na ples páskové boty.
Dnes jsem nainstalovala novou versi Mirandy. Radši bych kytičky, ale jsou tam panáčci. Musím si zvyknout. Všechno se mění. Všechno jde dopředu. Proč bych měla zrovna já krnět?

Když nestíhám, tak to nestihnu.

10. února 2006 v 15:07 | Královna |  Vtipnosti a kupodivnosti
Rychle, rychle kupředu, to je refrén mého života.
Jé, to jsem ještě nedělala, to musím zkusit, to je refrén mého života.
Taková příležitost, to by se mi mohlo v budoucnu hodit, to je refrén mého života.
Je to dobrá věc, musím jí podpořit, to je refrén mého života.
To víš, že ti pomůžu, to je refrén mého života.

Stýskáš se mi.

10. února 2006 v 14:35 | Královnička pláče |  Básně, bázně, blázně
Nejlepšímu příteli v dálavách, s rozpaky.


Konečně se mohu pověsit.

9. února 2006 v 18:38 | Just little Queen |  Vtipnosti a kupodivnosti
Ano! Koupila jsem si rozpínací hrazdu mezi dveře! Teď si kdykoli mohu jít rovnat svá záda visem!

Vyřazená.

7. února 2006 v 19:21 | Královna plakající |  Z těžké hlavy
Tak se přesně cítím. Nikam nejdu, protože mám horu práce a šílený termín. S nikým nemluvím. Nikdo mi nic nenabízí na prázdniny. Nikdo mi nenabízí nic vést. Mí kamarádi na mě kašlou. Nikdo mě nemá rád.
Pohled z druhé strany: Máš práci a jsi z toho pěkně ostrá, když po tobě chci jakoukoli drobnost. Dneska ne, ale jinak jezdíš plavat. Dneska jsi mluvila se čtyřmi lidmi fyzicky a s pěti přes icq. Ale nabízel, ale tys to odmítla. Navíc všichni vědí, že jsi vytížená celé prázdniny. Možná. Možná tě nechtějí otravovat...Já jo.

Dlouhé vlasy, krátký rozum?

5. února 2006 v 22:46 | queen |  Vtipnosti a kupodivnosti
Mám ráda změny. Změny mě probouzí, oživují, znovurozradostní. Možná je to špatně řečeno. Potřebuju změny. Potřeba změny je jedna z mých základních životních potřeb.

Jásot a skřeky v nočních hodinách

4. února 2006 v 15:16 | Královnička se směje |  Vtipnosti a kupodivnosti
Počkali se jsme, až se setmí. Oblékla jsem si teplé punčochy, dvě pracovní sukně, dlouhý kabát, ještě delší šálu.

Maminka má kancelář v baru

3. února 2006 v 17:06
Kdysi jsem se zasmála, když mi kdosi vyprávěl o jednom kamarádovi: "Jo, tak ten od pěti úřaduje v hospodě." Tím v něžné ironii zahrnul ve výroku zaměstnání a koníček dotyčného chlapce. Dnes jsem ale zírala. Nic netušíc jsem vstoupila do místnosti a mé první kroky, jak už tomu bývá, vedly do kuchyně. A hle, v obývácím pokoji otevřený bar a v něm... Světe, div se, monitor.

Jsem ošklivá

3. února 2006 v 10:06 | Královna |  Z těžké hlavy
Zatímco mé kamarádky vzdychají, jak jsou chudinky tlusté a jak musí zhubnout, já mám opačný problém. Hubnu. Kolem mě je spousta krásných, zakulacených tváří a těl, ale moje tělo je jako loutka ze špejlí. Jsem ošklivá a nelíbím se. Obecně to tolik nevadí, ale konkrétně ano.

Bude voda dražší než golf?

2. února 2006 v 11:52 | Královna |  Vtipnosti a kupodivnosti
Miluji vodu. Když jdu do bazénu, fascinuje mě to množství vody koncentrované na jednom místě. Dlaněmi a pažemi se probírám vodou a užívám si ten pocit všudevodosti kolem sebe. Uchopuji vodu a zase ji pouštím. Zapírám se do ní. Je to slast. Na obřích jezerech jsem zasažena nekonečností vody obsažené v obří přírodní vaně. Přestavte si, kolik čtverečných metrů je pod vámi a kolik kolem vás. Facinují mě vlny, fascinuje mě nehybnost, fascinuje mě nekonečný a neustávající tok, tok, tok okolo kamení a přes přírodní jízky.